Recenze: Fair Play

Judit Bárdos na plakátu k filmu

Doba komunismu a normalizace se zdá být nevyčerpatelným tématem pro českou kinematografii. To potvrzuje i nový film Andrey Sedláčkové s názvem "Fair Play", který zpracovává problematiku zakázaného dopingu v souvislosti s rodinným problémy a především atmosférou normalizovaného Československa. Ačkoliv se může téma na první pohled zdát nezajímavé a ohrané, je tomu přesně tak. "Fair Play" totiž nabízí skvělý ponor do situace tehdejších sportovců. Po nedávném skvělém "Hořícím keři" jde o další perspektivu na komunistický režim Československa, tentokráte však z 80. let. 

Film výborně pracuje s protikladnými hodnotami rodiny, režimu a morálky. Hlavní hrdinka, ztvárněná na roli se více než hodící Judit Bárdos, řeší morální dilema na úrovni sportu, její matka (Aňa Geislerová) zase vnímá potenciální účast své dcery jako možnost uniknout z neprodyšného prostoru Československa. 

"Fair Play" krásně plyne. K tomu se může pochlubit více než solidními hereckými výkony všech herců, jak v hlavní, tak vedlejších rolí, dobře napsaným scénářem a především hutnou atmosférou, která nedá ani na chvíli vydechnout. "Fair Play" je jedním z dalších filmů, který nás donutí zamyslet nad tím, jak svobodně můžou naše generace žít. Zároveň připomíná zrůdný režim, který se neštítil absolutně ničeho. Je filmem, na který můžeme být v našich končinách pyšní, protože téma zpracovává s naprostým přehledem.

hodnocení: 3.5/5