 |
| Obal |
Londýnská kapela Mumford & Sons si
za osm let své existence vydobyla stabilní pozici v hudebním světě. A to
nejen díky dvěma vydaným albám, která debutovala na předních příčkách prodejních
žebříčků ve Velké Británii i Spojených státech amerických, ale i prestižním
cenám Grammy, Brit Awards či Billboard.
Poslední nahrávka s názvem „Babel“
vyšla v roce 2012 a získala zlatý gramofonek
v kategorii nejlepší album roku. Kariéru zkrátka Mumford & Sons začít
lépe nemohli. Byla to deska plná folkově laděných rockových balad inspirovaných
britským venkovem. Tak jsme si kapelu ostatně zaškatulkovali i celkově. Jenže
na třetí desce se Mumford & Sons rozhodli vydat trošičku jiným směrem a
nálepku zahodit. Vyšlo jim to? To je samozřejmě otázka, kterou se pokusíme
zodpovědět v průběhu recenze.
Novinka nese název „Wilder Mind“ a
obsahuje dvanáct skladeb s celkovou stopáží 49 minut. Hned úvodní
„Tompkins Square Park“ dává jasně najevo, že folkové rytmy z aktuální
nahrávky ve velké míře zmizí. Jednička začíná pomalu a graduje jen postupně. Do
popředí vstupují kytary a popově rocková lineárnost. To platí i o dvojce
„Believe“, která je jednou z nejsilnějších skladeb co do kompozice i obsahu. V parádním
refrénu Marcus Mumford zpívá, že neví,
jestli věří a vlastně ani neví, jestli tomu, co říká, uvěřit chce. Skvělou
dvojici doplňuje třetí rocková „The Wolf“ a rychlá „Wilder Mind“, kvalitativně
se svou hitovostí řadící hned za „Believe“.
V „Just Smoke“ a „Monster“ Mumford
& Sons zpomalují. Klavírními složkami, jemným zpěvem a postoupnou gradací
připomínají třeba kolegy z The Fray. Zvláště druhá jmenovaná je zcela
upřímnou zpovědí, ve které frontman posílá všechny
sny k čertu. „Snake Eyes“ v pomalejším tempu zdánlivě pokračuje,
jakmile se ale píseň dostane do druhé poloviny, skvěle vrcholí. Následující
„Broad-Shouldered Beasts“ je pochmurnou a upřímnou baladou. V „Cold Arms“ se
kombinuje prostá kytarová linka a Marcusův emotivní zpěv, vytvářející mrazivou,
leč nesmírně autentickou píseň.
Jednou z nejméně výrazných skladeb
je rozhodně desátá „Ditmas“, která už vzhledem k předchozím songům nemá,
čím překvapit. Předposlední „Only Love“ připomíná „Snake Eyes“, začíná totiž
potichu, končí v řinčivých kytarách a pakliže byste měli obě dvě porovnat,
příliš rozdílů mezi nimi nenaleznete. „Hot Gates“ je utahaným ploužákem.
Poslední tři skladby působí tak trochu jako vata, která pouze prodlužuje
stopáž. Jsou to písně variující a využívající prvky předchozích, takže nějak
zvlášť neohromí.
Mumford & Sons se rozhodli vyjít ze
stínu folkové hudby. A podle nás se jim to povedlo více než důstojným způsobem.
Na „Wilder Mind“ totiž kombinují chytlavé melodie, které se vám prakticky
okamžitě zaryjí do hlavy, se zajímavými a promyšlenými texty. Je to deska plná
melancholie, v níž se snoubí smutek, ale i radost. A v tom je
největší síla nahrávky. Působí díky tomu pravdivě, autenticky, dokáže oslovovat
a vyvolávat emoce. Obsah s melodiemi perfektně souzní, a posluchač se tak
může zcela oddat poslechu a nechat se zasmušilou nahrávkou unášet.
Jenže
změna žánru s sebou samozřejmě nese i svá negativa. Tím prvním samozřejmě
budou fanoušci, kteří měli Mumford & Sons spojené s něčím úplně jiným.
Ve folku patřili mezi nejvýraznější kapely, posunem a přiblížením se
k pop-rocku tak trochu ztrácí na originalitě. A to je druhé velké
negativum. I když je totiž „Wilder Mind“ deskou slušnou, nemůžeme se zbavit obavy,
že v záplavě současné produkce zkrátka zapadne. O zas tak výraznou a od
mainstreamové vlny odlišnou nahrávku totiž nejde.
Interpret: Mumford & Sons
Album: Wilder Mind
Datum vydání: 4. 5. 2015
Délka alba: 49 minut
Hodnocení: 70 %
|
|
