Recenze: Úsvit planety opic (2014)

bude se jezdit i na koních

Francouzský spisovatel Pierre Boulle se proslavil především knihami z univerza Planety opic. Svět, kde vedle lidí rovnocenně existuje i svět opic, zaujal filmové tvůrce už před desítkami let. Filmová Planeta opic ale také slaví svůj návrat - v roce 2011 to bylo Zrození planety opic Ruperta Wyatta a letos v pokračování v podání Matta Reevese, nazvaném Úsvit planety opic.

Zrození planety opic vyprávělo příběh o tom, jak opice získali možnost uvažovat, sdružovat se a v zásadě tvořit společenství podobná těm lidským. V Úsvitu planety opic se dějová linka posouvá dál - opičí společenství nezávisle a v míru existuje mimo oblasti lidí na zemi, která byla zničena válkami. Jenže lidé se ocitají bez energie, a proto se vydávají k přehradě, která představuje ideální zdroj elektřiny.

Právě kolem elektrárny ale žijí opice. V momentě, kdy se obě společenství střetnou, začíná kolotoč událostí, nečekaných zvratů, pocitů nedůvěry a nejasného rozdělení toho, co je eticky správné a co špatné, co uskutečnitelné a co nikoliv. Na této hranici ostatně film balancuje pořád. Neustále si klade otázky toho, na čí straně je vina, kdo je zodpovědný za vzniklý konflikt a zda jedna ze stran nemohla k vzniklému napětí přistoupit jinak.

A právě v tom je největší síla filmu. Úsvit planety opic totiž divákovi nezodpoví otázku dobra a zla, naopak, nechá na něm samotném, aby zohlednil vše, co se ve filmu děje a udělal si o tom vlastní obrázek. Díky tomu má publikum možnost přemýšlet. Není mu vštěpován jednoznačné sdělení a daný názor, ale polemika o tom, co by kdyby.

Film jako takový velmi dobře plyne a to především díky výraznému důrazu na dějovost, jinými slovy - neustále se něco děje a příběh se posouvá dál. Na své si v něm přijdou milovníci přírody, filozofických otázek, srdceryvných klišé i nefalšované a brutální akce. Technicky se jedná o vyspělý film a, ač Jason Clarke nedosahuje hereckého výkonu Jamese Franca z prvního dílu, obstojí jako solidní hrdina-dobrodruh.

Hlavní roli ale hrají opice a ty vypadají fantasticky, především mimika a detailní záběry vás nenechají klidnými kvůli své věrohodnosti, lidskosti a místy hrůzostrašnosti. Animace pohybu opic sice ze začátku působí trochu kostrbatě, ale po několika minutách si na to divácké oko zvykne. Díky tomu, že film nutí k zamyšlení, dějově se neustále vyvíjí, a proto nenudí, se jedná o víc než důstojné pokračování jedničky. Uvidíme, kam se opice posunou v dalším díle.

hodnocení: 4.0/5.0