Recenze: Pixies - EP 1 & 2

Psychydelický cover EP 1

Američtí alternativní rockeři Pixies, kteří své poslední řadové album s názvem "Trompe le Monde" vydali v roce 1991, se po dlouhých třinácti letech opět hlásí o slovo. Jakou formou? Vedle toho, že neustále mění obsazení pozice basistky kapely (po odchodu Kim Deal skončila i Kim Schattuck, jejichž místo aktuálně zastupuje Paz Lenchantin), jde především o dvě EPčka, z nichž první vyšlo na konci roku 2013 a druhé na začátku toho nového. Jak Pixies po třinácti letech zní?

Obě EPčka obsahují shodně čtyři skladby. EP 1 otevírá "Andro Queen", která překvapí netradičním elektrozvukem hlasu, jež prostě a jednoduše Pixies nesedí. První tóny melancholické skladby "Another Toe In the Ocean" otevírá silný refrén, jehož síla ji řadí mezi ty nejlepší kousky obou nových EPček. Vrchol EPček představuje skladba "Indie Cindy", která jakoby vypadla z alba Pixies z devadesátých let - drsné notování zpěváka volně přechází do sladkého refrénu, to jsou Pixies. Na předchozí song volně navazuje "What Goes Boom", která potěší všechny příznivce starých Pixies - známé tóny, kytarová sóla i postupy skládání byly jen mírně inovovány.

Druhé EPečko začíná skladbou "Blue Eyed Hexe", která místy - především bubenickou složkou - připomíná AC/DC - a nabízí zcela jinou perspektivu na hudbu amerických rockerů. "Magdalena" a "Greens and Blues" jsou ploužáky, které neurazí, ale ani nijak zvlášť zajímavým způsobem neutkví v paměti. Pixies se s EPčky loučí skladbou s názvem "Snakes", která patří mezi nejzajímavější kousky kompilace.

Sečteno podtrženo, Pixies i po třinácti dlouhých letech nově nahraným materiálem ukazují, že stále mají, co říct. Ačkoliv se odpoutali od kořenů své hudby, inovují tak akorát v mezích, a přináší celek, který solidním způsobem drží pohromadě. Uvidíme, co přinese EP 3, které rockeři chystají na duben letošního roku.

hodnocení: 3.5/5